Učit pouze to, co mám sama vyzkoušeno, čemu věřím a za čím si stojím

Kurz probíhá v naší útulné učebně s interaktivní tabulí. Budeme pracovat společně, počítám s aktivním zapojením účastníků a účastnic. Smyslem kurzu není přednést pouze teorie time managementu, ale spíše díky zkušenostem profesionálů najít vlastní cestu k efektivitě a tím pádem větší spokojenosti. Takže budeme pracovat individuálně i v menších skupinách. Ráda používám i audio vizuální pomůcky pro inspiraci. Na druhé straně se stále držíme cíle – odnést si co nejvíce praktických rad, které můžeme začít používat hned další den na pracovišti nebo doma.

Pracovat na plný úvazek, vychovávat děti a mít čas sama na sebe je denní praxe žen již několik desítek let. Jak to, že až v posledních letech slýcháme o kurzech a seminářích slaďování, kde se ženy učí, jak tohle všechno zvládat?

Ženám se otvírají stále nové možnosti v oblasti profesního rozvoje a seberealizace. Nutno říci, že nejen ženám, ale i mužům a dětem. Pak nastává palčivá otázka, jak zvládat každodenní povinnosti, odvádění dětí do kroužků, náročné a zodpovědné zaměstnání, domácnost, partnerský život a třeba ještě zajít občas do divadla nebo pěstovat koníček. Možností je hodně, času máme ale pořád stejně jako naši předkové, kteří neznali vymoženosti moderní společnosti. Šancí je zastavit se, zamyslet se nad tím, co opravdu od svého života očekávám, jaké výkony chci podávat v práci, jak chci naplnit svou mateřkou a partnerskou roli a nemít pořád výčitky svědomí, že to na některé straně šidím. Nejedno moudré přísloví říká, že i špatný směr je lepší než žádný. Zkrátka ujasněme si, co chceme a naučme se toho po malinkých krůčcích dosahovat a budeme se cítit naplnění.

V dnešní době je stále častější praxí, že do chodu domácnosti a výchovy se zapojují i pracující muži. Jsou tyto kurzy vhodné i pro ně?

Samozřejmě, tématem je jak využívat produktivně čas, který máme, jak se „nezasekávat “ na zbytečných detailech, jak být spokojený ve všech svých životních rolích. Roli rodiče, pracujícího člověka a toho, kdo by rád také dělal něco pro sebe, hrají muži stejně jako ženy. A pocit nedostatku času je tématem univerzálním.

Jakou máte zpětnou vazbu od lidí, kteří prošli vašimi kurzy?

Abych se příliš nechlubila… Často pozitivní. Účastníci a účastnice mých kurzů si často chválí přátelskou a tvůrčí atmosféru na kurzech, zaměření na praktické využití získaných poznatků, profesionalitu naší organizace. Často se zasmějeme, protože vzdělávání je především o motivaci, chuti se rozvíjet a hledání nových podnětů. Mám zkušenost s tím, že serióznosti a „suchých“ přednášek a konferencí mají lidé dost.

Jak sama zvládáte uvádět do praxe to, co učíte druhé na kurzech?

Mým heslem je učit pouze to, co mám sama vyzkoušeno, čemu věřím a za čím si stojím. Všechny poznatky, metody, techniky a celkovou filosofii time managementu IV. generace mám zažitou na vlastní kůži a velmi v ní věřím. Vím, že lze být beze stresu, i když vím, že nemohu stíhat vše co, chci. Mám dvě děti ve věku 5 a 6 let, které se narodily rok po sobě. Vždy jsem při péči o ně pracovala na různé úvazky. S manželem „slaďujeme“ každodenně, protože v Praze nemáme babičky. Zároveň se snažím rozvíjet v zaměstnání, kde mám kromě lektorské činnosti na starosti také management organizace a lidských zdrojů. Nedávno jsem se po dlouholetém těšení znovu přihlásila ke studiu. A občas chodím do divadla, docela se mi daří číst a věnovat se dětem. K celému tématu rovnováhy a práce s časem jsem se dostala před pár lety, kdy jsem právě z důvodu stresu a přepracování měla zdravotní potíže. Musím říci, že jsou ale lepší cesty jak se propracovat k efektivitě než skrze syndrom vyhoření.

Proč je důležité umět sladit všechny složky našeho života?

Protože život je krátký, možností je mnoho a často se nám stává, že se věnujeme věcem, které vlastně nepovažujeme za ty podstatné v našem životě. Někdy ani za celý život nepřijdeme na to, co chceme, co nás baví. Procházíme různými životními etapami, které vyžadují jiné dovednosti, jiné nasazení. Jiné priority máme po ukončení studia a jiné ve čtyřiceti. Je smutné, když na to, že jsme se chtěli rozvíjet v nějaké činnosti nebo být větší oporou dětem, přijdeme až při bilancování na konci života.