Když se přestanete bát změny, život začne být lehčí

Jak se daří cizincům, kteří se přihlásili do projektu V Praze jako doma? Kam se posunuli a jak se proměnil jejich život? Tak na to jsme se ptali absolventů našich kurzů zaměřených na komunikaci a mapování silných stránek. Na setkání jsme se opravdu těšili a to jsme ještě netušili, jak nás jejich odpovědi mile překvapí!

EKS: Jak se máte? Co se změnilo od té doby, co jsme se neviděli?

Saša: Mám se dobře. Myslím, že ty kurzy byly takové nakopnutí. Cítím teď takovou vnitřní sílu. Mám své cíle a dala jsem se na kurzy improvizace! (Což je jeden z prvních kroků v akčním plánu, pozn. EKS). S Arseniyem jsme začali pracovat jako dobrovolníci v Centru pro integraci cizinců. Budeme pro ně organizovat různé aktivity. Ten kurz nás inspiroval a chceme teď taky někomu pomáhat.

Arseniy: Já jsem byl na vipassaně, na meditačním kurzu. Deset dní meditace a mlčení. Byl to pro mě velký krok pro osvobození.

Iunia: Já to řeknu tak, že jsem se začala chovat k lidem trošičku jinak. Přestala jsem jim dovolovat některé věci a je pro mě teď snadnější říct ne. Občas se vrátím k jednomu momentu z kurzu. Pamatuju si na Arseniye, jak říkal „Stůj!!“ (Skupinové cvičení v kurzu, pozn. EKS). To byl úkol, který mi hodně pomohl, protože to bylo praktické. Nebyla to jenom nějaká teoretická věc, kterou si přečtu v knize. Pokud vidíš před sebou reálného člověka, který chce jít za tvé hranice, tak už to máš vyzkoušené. Já už teď můžu do očí říct “ne”. Právě tohle mi hodně pomohlo. Pak mě to motivovalo jít do kurzu češtiny. A moje čeština se zlepšila. Poznala jsem spoustu nových hezkých lidí. A to je pro mě taky poklad.

Začala jsem žít šťastnější život, takový plnější. Jsem za to moc vděčná. A s manželem (Byl taky na kurzu, pozn. EKS) jsme se začali bavit trošičku jinak. Už vím, že když dva lidé spolu komunikují, může mít každý z nich v hlavě a v srdci něco úplně jiného, než říká. Ale když máš zkušenosti s nenásilnou komunikací, je to pro tebe lepší. A je to lepší i pro tvé nervy, pro tvé zdraví a pro ostatní taky. Už začínáš trošičku rozumět. Nespěcháš na to. Chceš pochopit toho člověka a vidět jeho motivy. Proto to pro mě bylo moc prospěšné.

EKS: Právě na to jsme se vás chtěli zeptat. Jaké to pro vás bylo, když jste byli na kurzu spolu, jako partneři?

Rustem: Věci, které jsme neviděli, už vidíme přesně. Co proč jak je a odkud to jde. V práci taky hodně komunikuji s lidmi. Předtím jsem dovoloval spoustu věcí, které jsem dovolovat neměl. Po tom kurzu jsem to přehodnotil a udělal takovou reformu, že jsem některé lidi i vyhodil. Jinak jsem na tom stejně, taky se mi zlepšila komunikace.

EKS: Změnilo se něco u vás doma?

Iunia: Ano, teď se snažím toho druhého člověka pochopit, nemám pouze svoje myšlenky a hotovo. Víc těm druhým naslouchám. A víc říkám i to dobré. Protože když vnímáš něco špatného, tak to řekneš vždycky. Pokud víš o něčem dobrém, tak se stydíš. A to teď už dělám jinak.

EKS: Co si teď vybavíte, když se řekne kurz “Jak komunikovat jasně a úspěšně”?

Saša: Ve mně zůstaly ta pravidla asertivity. Když jsem třeba něco chtěla a teď už to nechci, tak si vždycky vzpomenu na to, že mám právo změnit názor.

EKS: Odrazilo se nějak to, co jste se naučili, ve vaší práci?

Rustem: Ano, už nedovoluji lidem dělat určité věci. A když to nechtějí pochopit, tak je to důvod k tomu se s nimi rozloučit. Předtím jsem to neuměl udělat, protože to jsou třeba i mí kamarádi, které znám i dvacet let. Chci teď víc, aby to bylo správně, a cítím se v tom líp než dřív.

Iunia: Já jsem se stala “měkčí”. Dřív jsem byla taková nekompromisní, možná až agresivní a neuměla jsem se chovat ve stresové situaci. Vždycky jsem byla takový bojovník. Postupně na tom pracuju a hlavně si to teď uvědomuju. Dřív jsem to neviděla. A pokud někomu řeknu něco příliš tvrdě, tak mu už dokážu zavolat a říct „Víš, byla jsem na tebe moc tvrdá, prosím tě neřeš to.“ Takže mám větší sebereflexi. I ohledně chyb jsem se toho spoustu naučila. Dřív mě chyba štvala, teď už si dovoluju dělat chyby. Vždycky si vzpomenu na tu aktivitu „Wow, chyba“, kterou jsme na kurzu dělali. A jedem dál. Chyby dělá každý člověk, je to normální, je to život. V práci jsem poslala několik tisíc na špatný účet, ale manžel řekl „Byla to tvoje chybička, ale to neřeš, to je v pohodě.“ (Směje se a manžel také). Taky jsem pravidelně praktikovala tichou domácnost, když jsem byla naštvaná. Ale teď už to tak není. S hodně věcma mi to pomohlo.

Arseniy: My se Sašou jsme se na kurzu cítili trochu jako ve škole, seděli jsme za jedním stolem, dělali vtipy, to už jsem dlouho nezažil. Já jsem školu miloval. A i ta vipassana má hodně společného s tím, co děláte vy. Třeba jsem nedávno udělal chybu a už jsem si z toho nic nedělal. Ta chyba může být začátkem něčeho nového. Všechno se mění a nemá smysl věnovat tolik pozornosti nějakému negativu. Vy jste říkali, že můžeš nereagovat, můžeš si vybrat, je to tvé právo. A ve vipassaně je to taky. Před kurzem jsem téměř ukončil vztah s kamarádkou, se kterou jsme chystali vystoupení, a já nevěděl proč vlastně. Ale po kurzu jsem cítil, že tu kamarádku mám hodně rád a následně jsem pochopil, kde byl problém. Když jsem si ten problém popsal a pojmenoval, tak ty negativní pocity jako vztek a závist zmizely a zůstala jenom ta láska. A náš vztah se opět obnovil. Je to taková svoboda. A taky se mi zlepšila čeština. Získal jsem znalosti. Cítím se teď mnohem víc integrovanější.

Saša: Já už se taky tolik nebojím mluvit. A když něco nepochopím, tak to nevadí. Já se dřív stresovala z toho, co si budou ostatní myslet, když jsem cizinka. Když uslyší přízvuk... a teď už to neřeším.

Arseniy: Ještě jeden detail. Nevím, jak to vidí ostatní, ale vy jste vytvořili takovou atmosféru svobody, kde byl humor. Bylo to poprvé, kdy jsem dělal vtipy v češtině a fungovalo to. Vážně mě překvapilo, že můžu být i v češtině vtipný. Dovolilo mi to víc mluvit s Čechy. 

Iunia: Ta atmosféra byla moc přátelská. A úkoly, co jsme dělali, byly promyšlené, vůbec jsme se nenudili. Na konci bylo vždycky něco příjemného, co v nás zanechalo dobrý pocit. Vždycky jsme se těšili na další týden, co budeme dělat. Opravdu jsme tam chtěli chodit, nebylo to žádné nucení. I když jsme věděli, že to bude celý den už brzy od rána, vždycky to rychle uteklo. Bylo to vtipné a nemuseli jsme se stydět. Cítili jsme se sebevědomější. Teď když komunikuji na ulici, cítím se víc otevřená a přirozená. Komunikace je pro mě teď mnohem snadnější, protože se cítím víc v klidu.

EKS: Jak byste porovnali ty dva kurzy (komunikace a mapování silných stránek)?

Saša: Pro mě ten kurz o silných stránkách byl zaměřený především na seberozvoj. Byl pro mě moc užitečný. Moc mě bavily ty různé hry, co jsme hráli.

Arseniy: Pro mě to byl takový mix, že ty dva kurzy ani nechci rozdělovat. Pro mě se výborně spojily a propojily.

Saša: Já pořád vzpomínám na to, jak jsme se bavili o tom, na co jsme pyšní. To byl pro mě takový hezký zážitek. Všichni se otevřeli a pak jsme cítili mnohem větší empatii vůči ostatním a chápali víc jejich situaci. Já jsem si to pro sebe uložila jako skvělou otázku i pro komunikaci s kamarády.

EKS: Objevili jste pro sebe nějakou novou kvalitu? Využíváte teď nějakou svou kvalitu v životě víc? 

Arseniy: Odvahu. Vidím v sobě odvahu. Otevřel jsem v sobě něco nového.

Saša: Občas ještě cítím strach, když mluvím s lidmi, ale víc to pozoruji. Taky jsem si uvědomila, že znám své silné stránky, ale i ty slabé. A pomocí core quadrantu se mně podařilo uvidět skrze slabé stránky i mé kvality. Byla to asi nejhezčí věc z té teorie.

Arseniy: Ještě taková jedna věc, která pro mě byla velmi příjemná. I když jste měli nějaký plán kurzu, tak jsme se mohli hned ptát a klást otázky. A vy jste odpovídali bez nějaké šablony. Přijali jste naši otázku a já jsem cítil, jak to ve vás pracuje, že to hned analyzujete a dáváte autentické odpovědi. A to má velkou cenu. Ty znalosti byly autentické a to se mi strašně líbilo.

Iunia: Taky mi přijde, že to teď můžu i vysvětlovat a předávat kamarádkám a kamarádům. Už to jde dál.

EKS: Komu byste kurzy doporučili, koho byste na ně pozvali?

Iunia: Všem. Asi každému. (Ostatní souhlasně přikyvují.)

Děkujeme!

Jste cizinec žijící v Praze? Přihlaste se i vy do některých z našich kurzů. Kompletní nabídku naleznete zde: https://www.ekscr.cz/cs/kurzy-pro-cizince-prehled

Projekt V Praze jako doma je financovaný z Operačního programu Zaměstnanost. Běží od září 2019 do ledna 2022 a je zaměřený na integraci cizinců ze třetích zemí žijících v Praze.